Žena a rodina

Tělo je Boží chrám, To jsme slyšeli a četli už mockrát. Nedošlo nám ale, že chrám je totéž co kostel. O náš kostel, kam chodíme na bohoslužby, se pravidelně staráme. Je čistý, opravený, zdi mají dobrou statiku, do střechy nezatéká. Vyskytne-li se závada, sháníme peníze na opravu a nelitujeme jich. Potrpíme si na vyblýskané svícny, rovné svíce a krásné, mnohdy drahé květiny. Je to přece náš kostel, kde přebývá Ježíš. Ženské tělo je Boží umělecké dílo, kostel je lidské umělecké dílo, stvořené pro přebývání Boha a pro krásu. Stárne-li kostelní stavba, vyžaduje průběžnou péči a opravy. Stárne-li žena, je její povinností dbát na svůj vzhled a zdraví víc než kdy předtím. Otázka oblečení není při troše vynalézavosti otázkou utrácení peněz. Dobré líčení není otázkou drahé kosmetiky, ale citu a vkusu. Redukce váhy není otázkou domnělých hormonálních vad a dědičných sklonů, ale pevné vůle a životosprávy. Měly bychom své dcery odmala vychovávat v tom, že mají dbát na chůzi, držení těla, hlídat si váhu, vštípit jim vkus v oblékání a šarm. Jisté je, že atraktivní vzhled a elegance u ženy je i podvědomě u každého normálního člověka pozitivní vjem, od kterého odvíjí svůj další přístup k ní. Zanedbat svůj vzhled je u ženy stejně nepřípustné jako nedbat o kostel.

citováno ze sborníku Unie katolických žen - článek L. Hornofové