Svátek maminek

Druhá květnová neděle - letos 13.května

„Krásně vyzváněl plánský zvon, když jsme si tě přiváželi z porodnice, bylo právě poledne,“  vzpomínala na smrtelné posteli moje maminka.  Že všechno mohlo být úplně jinak, jsem se dozvěděl náhodou asi v sedmnácti letech. Tenkrát jsem se z dlouhé chvíle prohraboval krabicí plnou rodinných fotografií a dokumentů. Moji pozornost upoutala lékařská zpráva. Bylo v ní zhruba toto: „Vzhledem ke zdravotnímu stavu a věku pacientky doporučuji přerušení těhotenství.“ Z data a dalších údajů mi bylo jasné, že oním „přerušení m“ rovnajícímu  se ukončení těhotenství pronesl podepsaný lékař ortel smrti nade mnou. Nikdy nepřestanu mít obdiv a vděčnost ke své mamince, že tlak , který na ni byl vyvíjen, ustála. Na tehdejší dobu bylo těhotenství čtyřicetileté, navíc nepříliš zdravé maminky pro mnoho lidí pohoršující.  Až na pár lidí, kteří byli pro maminku oporou, včetně mé tehdy šestnáctileté sestry.

  Někdy je mi smutno ze statistik udávajících klesající počet porodů v České republice,  z osamělých maminek a bohužel i zanedbaných dětí.  Důvodů je jistě více, rozsáhlé vládní škrty v sociální oblasti, uspěchaná doba, důraz na výkon  jsou jen jedněmi  z mnoha. Mám pocit, že si ve společnosti málo ceníme hodnoty mateřství.

   Druhou květnovou neděli máme možnost vyjádřit svůj dík a uznání ženám, které dostaly  šanci stát se maminkami a tento úkol přijaly, splnily nebo ještě plní. Dejme jim najevo, že si jich vážíme a že jim chceme být oporou a pomocí. Třeba tento náš postoj bude povzbuzením i pro ty, kteří s přijetím mateřství jako své životní výzvy váhají.

Pavel Kubec