Čtyři dohody

Čtyři dohody

Ve Čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Krátký úryvek:

Děti si ochočujeme stejně jako kterékoli jiné zvíře. Když chceme psa něčemu naučit, tak ho trestáme a dáváme mu odměny. Své děti, které máme tak rádi trénujme stejně. Jako domestikovaná zvířata systémem trestů a odměny. Když uděláme, co po nás máma s tátou chtějí říkají nám: „Ty jsi ale hodný chlapeček“ nebo „Ty jsi ale hodná holčička“. Když to neuděláme jsme zlobivá holka nebo zlobivý kluk. Když jsme porušili pravidla přišel trest, když jsme je dodržovali, dostali jsme odměnu. Mnohokrát za den jsme byli trestáni a mnohokrát za den jsme byli odměňováni. Netrvalo dlouho a začali jsme se bát trestu a taky jsme se začali bát, že nedostaneme odměnu. Odměnou je pozornost, která se nám dostává od rodičů, sourozenců, učitelů a přátel. Brzy se tak u nás rozvinula potřeba poutat pozornost druhých, abychom od nich dostali odměnu. Když dostaneme odměnu, je to příjemné a proto děláme, co po nás druzí chtějí, abychom jí dostávali. Ze strachu, že nás potrestají a ze strachu, že nedostaneme odměnu, začneme předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Jen abychom se druhým zavděčili, jen abych byli v očích někoho jiného dostatečně dobří. Snažíme se zavděčit mámě a tátovi, snažíme se zavděčit učitelům ve škole, snažíme se zavděčit církvi a tak začneme předstírat. Předstíráme, že jsme někým, kým nejsme, protože se bojíme odmítnutí. Strach z odmítnutí přeroste ve strach z toho, že nejsme dostatečně dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme. Staneme se otiskem máminých názorů, tátových názorů, názorů společnosti a názorů našeho náboženství.