Tragédie Velkého pátku

„…Velký pátek nastavuje světu kruté zrcadlo. Ukazuje, jak mocní rozhodují o osudech těch slabých a jak světem vládne nespravedlnost. Dějství Velkého pátku je tragické a depresívní.“

Nedá mi to, abych si tyto myšlenky jednoho známého nevypůjčil k další meditaci.  Velký pátek modelově ukazuje, jakou hodnotu má pro svět člověk jako jednotlivec a jakou Bůh. V takzvaně totalitních systémech měl člověk hodnotu,  dokud byl dostatečně loajální  s režimem. V takzvaně demokratickém kapitalistickém systému je hodnota člověka měřena schopností vytvářet zisk a mírou jakou je schopen se zapojit do tržní mašinérie. Jakmile toho není dost dobře schopný, stává se společenským psancem, tím který „zneužívá  sociální dávky“. Po důvodech, kterými mohou být stáří, nemoc, nedostatek síly, odvahy a schopností se „zařadit“, se nikdo neptá. Totalitní systémy likvidovaly lidi přímo – fyzicky. Ty „demokratické“ připravují nepohodlným nástroje, aby to udělali sami. Nemocní dostanou „humánní“ možnost eutanazie, těm ostatním je neoficiálně nabídnuta  široká škála vražedných drog nebo nejrůznějších možností sebevražd v černých kronikách.

Ti, kteří dokážou v systému ,někdy až příliš viditelné ruky trhu,  ještě fungovat, si při pohledu na neúspěšné zkrachovance upevňují sebevědomí. Ale i oni se díky své apatii a neschopnosti měnit řád věcí stanou jednoho dne obětí tohoto systému. I oni možná budou nepoužitelní.

Ale ani Bůh na tom ve společnosti není lépe.  Jedni ho nepotřebují, protože si své štěstí jsou schopni zajistit sami, další ho potřebují do té doby než zjistí, že nefunguje na principu kouzelného dědečka plnícího přání, jiní se ho snaží zneužít k ideologickému ovládání druhých. Kolik je těch, kteří jsou schopni vidět Boha v jeho neschopnosti a vydanosti na kříži? Vidět Boha, který sdílí osud společensky i jinak zkrachovaných existencí? Bohužel sami tito lidé nevědí, koho mají mezi sebou, kdo je v jejich neštěstí s nimi. Kdo jim dodá naději o které píše sv. Pavel v listu Římanům: “Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.“ (Ř 6,8)?  Bude mít církev dost odvahy sestoupit na společenské a lidské dno k těmto lidem a na takového Boha ukázat? Nebo zneužije Boha k zapojení se kolotoče světového byznysu?

Pavel Kubec