Rok milosrdenství

09.04.2016 19:09

Kdybych si měl vybrat jedno slovo, kterým bych označil Boha, v něhož věřím, zcela jistě by to bylo „MILOSRDNÝ“. Víra v boha, který by takový nebyl, by pro mne byla nesnesitelná. Jenom milosrdnému Bohu se mohu zcela odevzdat, jenom takovému mohu důvěřovat, že mě přijme a spasí.

Milosrdný Bůh, který odpouští, mi umožní jít životem dál i s vědomím vlastního selhání a hříchu. V naději, že Bůh je schopen z mého hříchu udělat „šťastnou vinu“, je pro mne ukrytý nový začátek. Není to alibismus a ospravedlňování si špatných skutků a rozhodnutí, ale pokorná důvěra a východisko ze zdánlivě nenapravitelné situace.  Je to má důvěra v Hospodina, který se slitovává a jedná.

Proto vítám s radostí, že papež František vyhlásil mimořádné slavení Svatého roku milosrdenství od 8. prosince 2015. Máme tak znovu po kratší době, než je „zvykem“, možnost obnovit svůj život s Bohem a s druhými lidmi díky milosrdnému odpuštění. Můžeme tak s pokorou žádat Boha a lidi o odpuštění tam, kde jsme se provinili, ale také, a na to nesmíme zapomínat (i když bychom chtěli, neboť je těžké tak činit) odpustit těm, kteří zranili nás. Předem samozřejmě nevíme, zda se nám to podaří, ale už jenom rozhodnutí přináší úlevu.

Ve Starém zákoně byl jubilejní rok vyhlašován každých 50 let. V tomto období otroci dostali svobodu a majitelé svůj ztracený majetek. To zásadním způsobem měnilo těžký životní úděl mnoha lidí. Dnes mezi námi nejsou otroci v pravém slova smyslu. Avšak lidí toužících po přijetí, lidí, kteří dostali „nálepku“ za své spáchané či domněle spáchané skutky, lidí žijících v izolaci známe jistě dost. A nemusí to být cizí lidé - třeba máme zrovna ve svém příbuzenstvu někoho, o kom si myslíme, že nás urazil nebo nám ublížil a s kým jsme se proto už dlouho nesetkali.  Nyní máme jedinečnou možnost to napravit, popovídat si, podat si ruce, odpustit. Svatý rok je pro nás výzvou smířit se, a to i s těmi, kteří už nežijí.

Pavel Kubec