Ježíš a Samařanka 

Děsivé ticho Velkého pátku 

Když se zlé věci stávají dobrým lidem 

Co je to za Boha, který nás nechává trpět? Můžu věřit v Boha, který nezabrání utrpení? Jaký smysl má utrpení? Proč právě já musím trpět? Proč trpí nevinné děti? Jestli si kladete podobné otázky, přečtěte si knihu židovského rabína Kushnera - Když se zlé věci stávají dobrým lidem. K zapůjčení je i v táborské knihovně.

Bůh nám nikdy neslíbil, že nebudeme trpět. To nejcenější, co nám bylo slíbeno je, že nebudeme v naší  bolesti sami.

Bůh není příčinou našeho neštěstí. A protože naše neštěstí není Boží vůle, nemusíme se bát, že nás Bůh trestá nebo zrazuje, když se nám něco zlého přihodí. Bůh je stejně rozhořčený jako my. 

Myslím, že zlé věci, které nás v životě potkávají nemají žádný smysl sami o sobě. Nestávají se nám z nějakého dobrého důvodu, pro který bychom je měli chtít přijímat. Ale můžeme jim sami smysl dát.

Nebe začíná v tobě - kniha Anselma Grüna

Grün v této knize znovu opakuje teorii o spiritualitě shora, stavící před oči vysoké ideály, kerých máme dosáhnout. Často nás ale tato snaha vede k ignorování a popírání své reality. "Natolik se indentifikujeme s ideály, že potlačujeme své vlastní slabosti a hranice, protože neodpovídají ideálu. To vyvolává napětí. Z napětí vzniká nemoc. Ta se projevuje rozporem mezi ideálem a skutečností. Protože nemůžeme přiznat, že neodpovídáme ideálu, projektujeme své nedostatky na druhé. Jsme pak tvrdí vůči druhým." "Brutalita je často potlačovanou sexualitou. Tito lidé se domnívají, že hájí zbožnost. Ve skutečnosti ale jednají opravdu nemilosrdně a militantně. Zástupci takové spirituality si pak vůbec neuvědomují, jak podpásově argumentují." 

Opak je pak podle Grüna spiritualita zdola. Jde o to přiznat si své slabosti a selhání, nebát se jich a počítat s nimi. "Kdo tvrdí, že by nikdy svou ženu nebo přítelkyni nepodvedl, ten se ještě nesetkal se svým srdcem." Spiritualita shora nám přikazuje:"Nesmíš být vzteklý musíš být vždy přátelský a vyrovnaný". Spiritualita zdola se naproti tomu ptá po příčině mého hněvu, co mi jím Bůh chce říct. Možná ukazuje na zranění od druhých lidí nebo ukazuje, že jsem dal druhým nad sebou příliš velkou moc. Hněv mi pak dává sílu se osvobodit z jejich moci a otevřít se pro Boha. "Hněv není od počátku špatný, ale stává se mi ukazatelem mého skutečného já."

"Pán Bůh není katolík"

Slova  zesnulého kardinála Martiniho cituje ve své duchovní obnově Kateřina Lachmanová. Naráží tím na předsudky, které si vůči druhým děláme. Moralizování druhých, čerpající z doslovné a úzkoprsé aplikace křesťanských pouček nás často od druhých vzdaluje. Bůh je jistě mnohem velkorysejší.  Vyhlašováním kategorických příkazů druhé ztrácíme, ztěžujeme jim cestu k obrácení. „Chtít »toto anebo nic« není katolické, ale heretické.“ narážel před časem papež František na knihu kardinála Saraha s výmluvným názvem Bůh, nebo nic. „Fundamentalismus je nemoc, která se nachází ve všech náboženstvích,“ řekl papež na palubě letadla při návratu z Afriky. 

Je masturbace škodlivá? Je to hřích?

Tyto otázky často trápí zejména mladé křesťany. Na tyto a podobné otázky dává odpověď rakouský teolog Hans Rotter v knize Sexualita a křesťanská morálka (Vyšehrad, 2003). Rotter k masturbaci říká: "Masturbace je hodná morálního zamítnutí potud, upevňuje-li egocentri

čnost osoby a poškozuje-li vztah k bližnímu, resp. schopnost milovat." Na druhé straně přiznává, že masturbace je "také i úlevným jednáním, jež může způsobit uvolnění a podle okolností zabránit i horšímu chybnému vývoji. O těžkém hříchu lze hovořit jistě jen tehdy, kdyby úmyslná a často prováděná masturbace vedla k mravně výrazně 

špatnému postoji." Rozhodně k masturbaci nenavádí, ale varuje před naháněním strachu z hříchu a nabádá ke hledání příčin mastubačního návyku. "Proto se vždy vyžaduje úsilí o to, aby se člověk nevydával masturbačním návykům jednoduše bez odporu. Právě tam, kde je toto úsilí zásadně dáno, se ovšem nemůže jednotlivému úkonu sebeukájení přisuzovat příliš velký mravní význam." Tyto řádky neměly dát odpověď na otázky v nadpise článku, spíše poskytnout inspiraci k přečtení knihy. Mimochodem je k zapůjčení v táborské knihovně.

Radost evangelia na Slovensku 

- kniha, která na sklonku minulého roku vyšla na Slovensku a vzbudila rozporuplné reakce. Kniha má osm kapitol a skupina autorů v ní kriticky hodnotí stav církve na Slovensku. Vadí jim především tragický stav v seminářích, nízká vzdělanost, etablování nové církevní "nomenklarury", neplnění Druhého vatikánského koncilu, uzavřenost do sebe. 

Na Bratislavských Hanusových dnech 20. dubna 2016 diskutovali o knize biskup  Josef Haĺko a jeden z editorů knihy kněz Karol Moravčík. Zde je videozáznam diskuse...

Papež Františk v exhortaci  Amoris laetitia (Radost lásky) píše: „Je důležité, aby rozvedení lidé, kteří žijí v novém svazku, věděli, že jsou součástí církve, že nejsou exkomunikováni."