Jaký je rozdíl mezi islamistou a křesťanem, potažmo Židem?
Jaký je rozdíl mezi islamistou a křesťanem, potažmo Židem?
dojmy vyvolané článkem „Úhel pohledu“ Mons. Tomáše Halíka k problematice islamismu
(celé znění najdete zde, vybrané věty zde)
Bohužel mnohdy žádný. Žádný v případě, že chápou Bibli doslovně, že k ní nejsou schopni přistoupit s vědomím, že mnohé texty jsou poplatné době svého vzniku a nejsou přímým diktátem „shůry“. Pak nejen takový islamista, ale i křesťan, potažmo Žid, se jednoduše stává fundamentalistou, nesmlouvavým pitomcem, který trvá na dodržování pravidel „z roku raz dva“, což jemu a bohužel i širokému okolí přináší nemalé nesnáze, činí to nešťastným jeho i bližní jeho. A to je škoda.
Víra v rámci nějakého náboženství neznamená slepé následování. Jen víra, která přemýšlí, ptá se, polemizuje, je víra živá, víra, která má růstový potenciál.
Od Boha jsme dostali především svobodnou vůli. Nejsme žádné ovce, které pastýř ráno vyžene na pastvu, tam v přesně vymezeném prostoru znuděně přežvykují, aniž by zvedly hlavu a večer je nažene zpátky - jediným smyslovým vjemem takové ovce je, zda trávy bylo dost či málo. Ale co se děje za hranicemi vymezeného prostoru vůbec neví! Když jí pastýř vyžene na špatnou pastvu, spásá špatnou trávu, když má štěstí a pastýř je dobromyslný, má občas i trávu dobrou. Ale co když se pastýři zrovna nikam nechce? Tak nemá nic, tupě přežvykuje v chlévě!
Naše víra by neměla být závislá na pastýři z rodu člověka. Máme jiného pastýře a ten chce, abychom o něm věděli všechno, abychom o něm a s ním přemýšleli, bavili se s ním, nesouhlasili s ním a znovu se udobřovali, chce, abychom byli v kontaktu s ním a ne s mnohdy samozvanými jeho posly.
Člověk, ať v jakékoli pozici, je vždycky jenom člověk. Člověk, byť myslí všechno upřímně, je vždycky jenom uzlíček vlastních motivací a přesvědčení a snahy pomoci, aby jemu bylo pomoženo. Jen Bůh je tohoto zcela prost, jen Bůh dokáže věky počkat, až k němu najdeme cestu, jen Bůh má výhradní potřebu pomáhat druhým, aniž by byl zatížen neukojitelnou potřebou pomoci sobě. Nezlobme jej tím, že budeme hlušší k jeho radám, že se budeme snažit nepochopit, co nám říká, že budeme papouškovat každou neděli stejná slova, aniž jejich smysl přes týden naplníme.
Celá Bible je doslova nadupaná láskou, láskou Boha k člověku. Celá Bible nás učí, že umění „mít rád“ je to nejcennější, co jsme dostali.
K tomu, abychom mohli naplňovat tento Boží dar potřebujeme dostatek informací. Nestačí jen odříkávat a týdně znovu a znovu vyslechnout nedělní čtení, musíme o něm přemýšlet, dohledávat si informace, ptát se. Jen informovaný, vzdělaný člověk dokáže odlišit zlo od dobra, jen takový je schopen nezištné lásky a pochopení pro druhého. Jen takový nikdy nesklouzne k fundamentalismu, jen takový se odliší od islamisty a může být „dobrým věřícím“ pod „korouhví“ svého náboženství a současně pod křídly bez rozdílu laskavého Boha.
Iva Jaklová