Čtyři dohody

Ve Čtyřech dohodách odhaluje don Miguel Ruiz zdroj omezujících názorů, které nás připravují o radost a vedou ke zbytečnému utrpení. Čtyři dohody, založené na staré toltécké moudrosti, nabízejí silný kód chování, který dokáže rychle proměnit náš život v nový prožitek svobody, opravdového štěstí a lásky.

Krátký úryvek:

Děti si ochočujeme stejně jako kterékoli jiné zvíře. Když chceme psa něčemu naučit, tak ho trestáme a dáváme mu odměny. Své děti, které máme tak rádi trénujme stejně. Jako domestikovaná zvířata systémem trestů a odměny. Když uděláme, co po nás máma s tátou chtějí říkají nám: „Ty jsi ale hodný chlapeček“ nebo „Ty jsi ale hodná holčička“. Když to neuděláme jsme zlobivá holka nebo zlobivý kluk. Když jsme porušili pravidla přišel trest, když jsme je dodržovali, dostali jsme odměnu. Mnohokrát za den jsme byli trestáni a mnohokrát za den jsme byli odměňováni. Netrvalo dlouho a začali jsme se bát trestu a taky jsme se začali bát, že nedostaneme odměnu. Odměnou je pozornost, která se nám dostává od rodičů, sourozenců, učitelů a přátel. Brzy se tak u nás rozvinula potřeba poutat pozornost druhých, abychom od nich dostali odměnu. Když dostaneme odměnu, je to příjemné a proto děláme, co po nás druzí chtějí, abychom jí dostávali. Ze strachu, že nás potrestají a ze strachu, že nedostaneme odměnu, začneme předstírat, že jsme někým, kým nejsme. Jen abychom se druhým zavděčili, jen abych byli v očích někoho jiného dostatečně dobří. Snažíme se zavděčit mámě a tátovi, snažíme se zavděčit učitelům ve škole, snažíme se zavděčit církvi a tak začneme předstírat. Předstíráme, že jsme někým, kým nejsme, protože se bojíme odmítnutí. Strach z odmítnutí přeroste ve strach z toho, že nejsme dostatečně dobří. Nakonec se staneme někým, kým nejsme. Staneme se otiskem máminých názorů, tátových názorů, názorů společnosti a názorů našeho náboženství.

Žena a rodina

Tělo je Boží chrám, To jsme slyšeli a četli už mockrát. Nedošlo nám ale, že chrám je totéž co kostel. O náš kostel, kam chodíme na bohoslužby, se pravidelně staráme. Je čistý, opravený, zdi mají dobrou statiku, do střechy nezatéká. Vyskytne-li se závada, sháníme peníze na opravu a nelitujeme jich. Potrpíme si na vyblýskané svícny, rovné svíce a krásné, mnohdy drahé květiny. Je to přece náš kostel, kde přebývá Ježíš. Ženské tělo je Boží umělecké dílo, kostel je lidské umělecké dílo, stvořené pro přebývání Boha a pro krásu. Stárne-li kostelní stavba, vyžaduje průběžnou péči a opravy. Stárne-li žena, je její povinností dbát na svůj vzhled a zdraví víc než kdy předtím. Otázka oblečení není při troše vynalézavosti otázkou utrácení peněz. Dobré líčení není otázkou drahé kosmetiky, ale citu a vkusu. Redukce váhy není otázkou domnělých hormonálních vad a dědičných sklonů, ale pevné vůle a životosprávy. Měly bychom své dcery odmala vychovávat v tom, že mají dbát na chůzi, držení těla, hlídat si váhu, vštípit jim vkus v oblékání a šarm. Jisté je, že atraktivní vzhled a elegance u ženy je i podvědomě u každého normálního člověka pozitivní vjem, od kterého odvíjí svůj další přístup k ní. Zanedbat svůj vzhled je u ženy stejně nepřípustné jako nedbat o kostel.

citováno ze sborníku Unie katolických žen - článek L. Hornofové

Novinky

Příspěvek naší farnosti na Domácí hospic Jordán

V neděli 5. ledna 2014 byla v naší farnosti uspořádána sbírka na pomoc Domácímu hospicu Jordán. Hospicová péče není v ČR zařazena do státem podporovaného zdravotního systému, tudíž je nadále závislá na nezištné pomoci a vstřícnosti společnosti. O víkendu 4.-5. ledna na tuto službu přispělo také...

Mše svatá

Nedělní mše sv. v Plané nad Lužnicí je pravidelně v 7,30. Příležitost ke svátosti smíření je 30 min. přede mší sv.

Páteční mše sv. bývá v 17,00 - informace dle rozpisu na každý týden v novinkách.